Slovy „tak odchází Denethor, syn Ecthelionův“ komentuje čaroděj Gandalf ve filmové adaptaci Tolkienova Pána prstenů tragickou smrt správce Gondoru Denethora, který v plamenech padá z nádvoří Minas Tirith. Sám se přitom upálil.
Stejně jako si Denethor připravil svou scénu pro odchod ze světa, podobně si Miloš Zeman připravil kulisy pro své odcházení, doufejme, že jen, z politiky. Oba obrazy jsou přitom tragické. Denethor odmítá ustoupit Aragornovi jakožto právoplatnému dědici Gondorského trůnu a přenechat mu ochranu nad městem, které pod jeho správou upadá a hroutí se pod tlakem Mordorských vojsk, načež zešílí a upálí se. Podobně Miloš Zeman, odkazující se ve svých četných vyjádřeních na Masaryka, není schopen po jeho vzoru odejít z úřadu v momentě, kdy už mu na něj nestačí síly. Tragickou závěrečnou scénu si přitom dlouhodobě připravuje svou životosprávou a chováním v prezidentském úřadu.
Dávno je pryč obraz Zemana coby bryskního intelektuála. Zeman se profiluje jako někdo, komu je jedno, zda si vymýšlí nebo fabuluje, komu nesejde na tom, co ještě nedávno říkal, kdo nemá problém druhého urážet nebo zesměšňovat, případně někdo, kdo se rád mstí a kdo si umí užívat moc, a to i tu, která mu nutně nenáleží. Do toho se obklopuje lidmi, u kterých se dají podobné rysy v různých měrách pozorovat rovněž.
Udržitelnost takovéto situace nicméně padá se silami režiséra a hlavního protagonisty v jednom. Dnešní Miloš Zeman nemá sílu koordinovat hranice takto vystavěné scény. Dokonce to vypadá, že není schopen se aktivně do politiky zapojovat, zjišťovat si informace či komunikovat mimo jiné kanály, než ty spravované „hradní partou“. Toho času je odkázán na nemocniční lůžko.
Poslední roky totiž Zeman sel vítr a dnes sklízí bouři. To, že mluvčí Jiří Ovčáček není ochoten či schopen kvalitně odvádět svoji práci, je jen důsledek toho, co se pod vedením Miloše Zemana naučil a co mu prezident povoloval či toleroval. To, že to vypadá, že Vratislav Mynář si dnes hraje na prezidenta, pak není překvapivé, když si uvědomíme, že tohoto trestně stíhaného člověka bez bezpečnostní prověrky Zeman celou dobu kryje, podobně jako svého poradce Martina Nejedlého, jehož aktivity na hradě jsou v éře pokročilých digitálních technologií stále nepochopitelnou záhadou.
Zeman se tak dostal do pozice, kdy jeho mluvčí nerozlišuje svoji osobní komunikaci od prezidentské, jeho kancléř se snaží setřít hranici mezi svými a prezidentskými pravomocemi a jeho poradce jako by se znovu celá situace ani nijak netýkala. Nakonec to vypadá, že si na Hradě na prezidenta hraje každý.
Pravý prezident přitom leží na nemocničním lůžku. Neschopen adekvátně reagovat bude patrně (minimálně dočasně) zbaven možnosti vykonávat prezidentské funkce. Pravda, není to dramatický pád hořícího vládce ze skály. V kontextu toho, kam až vedly jejich činy, je to však v obou případech stejně smutná podívaná.
