Poté, co Ústavní soud nedávno zrušil část volebního zákona, objevila se v médiích řada různých návrhů, jak situaci řešit. Ústavně právní výbor Poslanecké sněmovny však na své schůzi 17. března podpořil návrh volebního zákona z pera Marka Bendy (ODS), který se tváří nově, nicméně při bližším posouzení se zdá, že by nemusel respektovat mantinely vytyčené Ústavním soudem. Podívejme se podrobněji na jeho parametry.
Návrh
Bendův návrh, podle dostupných informací, počítá se zachováním 14 krajů, jejichž velikost se vypočítává stejně jako doposud. Do skrutinia postupují strany s 5 % hlasů a koalice s 8 a 11 % hlasů, jsou-li složeny ze dvou, respektive tří a více stran.
Výpočet výsledků probíhá ve dvou skrutiniích. V prvním skrutiniu je na úrovni 14 volebních obvodů využita kvóta Imperiali (tj. počet hlasů pro strany v kraji dělený počtem v kraji rozdělovaných mandátů navýšeným o dva). Stranám je pak přiřazeno tolik mandátů, kolikrát se výsledná hodnota kvóty vejde do počtu hlasů, které strana v kraji obdržela.
Nevyužité hlasy a mandáty jsou pak přesunuty do druhého, celostátního skrutinia, kde se nevyužité hlasy jednotlivých stran sečtou a na jejich základě budou nevyužité mandáty rozděleny s pomocí Hagenbach-Bischoffovy kvóty (tj. celkový počet zbytkových hlasů dělený počtem zbylých mandátů navýšeným o jeden) doplněné o metodu největších zbytků.
Teoreticky očekávatelné efekty
Jakých efektů však takový volební systém bude dosahovat? Působení kvóty Imperiali lze s ohledem na směr a míru (dis)proporcionality hodnotit jako nejpodobnější d’Hondtovu děliteli, tedy tomu děliteli, který byl Ústavním soudem zrušen. Kvóta Imperiali totiž také obecně mírně zvýhodňuje větší strany (viz Lebeda 2006; Chytilek et al. 2009). Návrh tedy v prvním skrutiniu nastoluje situaci, kdy oproti zrušeným volebním pravidlům necháme velikost volebních krajů beze změny a d’Hondtova dělitele vyměníme za Imperialiho kvótu, u níž můžeme teoreticky očekávat obdobné efekty.
Přesun mandátů do druhého skrutinia by hypoteticky mohl mít za cíl vzniklé nerovnosti napravit, nicméně se tak neděje. Bendovo druhé skrutinium totiž nemá povahu kompenzační, tedy že by narovnávalo disproporce z nižší úrovně přepočtu, ale pouze rozděluje zbytkové mandáty za zbytkové hlasy. Jak pro volební systémy využívající tento typ skrutinia uvádí Chytilek et al.: “Celková proporcionalita je závislá zejména na typu kvóty na nejnižší úrovni volebních obvodů a také na velikosti těchto obvodů” (2009, 205). To je dáno i tím, že se nedají očekávat výrazné rozdíly v množství přenesených zbytkových hlasů jednotlivých stran. V praxi by tak pravděpodobně byly ve druhém skrutiniu každé straně přiřazeny podobné počty mandátů.
Dá se tedy předpokládat, že problémy, které s sebou tento návrh může přinášet, budou v principu totožné s problémy, pro něž Ústavní soud části volebního zákona zrušil. Je možné, že jejich intenzita může být o něco málo nižší než v dosavadních volbách, protože i malé jednotky jinak udělených mandátů mohou disproporce u malých stran významně napravit, nicméně dá se očekávat, že by mohly nastat takové nepoměrnosti, pro něž by volební systém mohl být znovu napaden u Ústavního soudu. Stále totiž může nastat situace, v níž malá strana může být třeba i dvojnásobně znevýhodněna oproti jiné. Na základě výše popsaného pak nevidím důvod, proč by o těchto pravidlech neměl Ústavní soud rozhodnout stejně jako o těch dosavadních.
Třešnička na závěr
Aby toho nebylo málo, před druhým skrutiniem (tedy se znalostí momentální situace) si pak podle Bendova návrhu mají strany samy určit pořadí krajů, ve kterém se budou zbytkové mandáty rozdělovat. Tím by de facto mohly přímo určit, kteří z doposud nezvolených kandidátů, nacházejících se na zbylých čelních pozicích kandidátek v jednotlivých krajích, dostanou přednost a budou zvoleni. To může mírně rozhodit původně stanovené počty mandátů, které mají jednotlivým krajům připadnout. Otázku nakolik je nebo není toto ustanovení dále v souladu s přímou volbou, na což upozorňují některé strany, však rád přenechám povolanějším.
Použité zdroje:
Chytilek, Roman et al. 2009. Volební systémy. Praha: Portál.
Lebeda, Tomáš. 2006. Proporcionalita volebních formulí poměrných systémů. Sociologický časopis 42(5), 883-912.
